Funkcí větracího otvoru skleníku je větrání vzduchu. Větrání je důležitým řídícím opatřením ve skleníkové produkci. Prostřednictvím větrání dokáže nejen upravovat teplotu ve skleníku, doplňovat oxid uhličitý ve skleníku, ale také odvádět vodní páru a snižovat vlhkost vzduchu ve skleníku. Kromě toho mohou být škodlivé plyny ze skleníku vypouštěny ventilací.
Nastavení větracích otvorů skleníku se liší formou. Na zadní stěně jsou v pravidelných rozestupech okna pro větrání, na přední střeše jsou otvory pro větrání. V současnosti jsou nejrozšířenějšími větracími otvory solárních skleníků štěrbinové průduchy, to znamená, že na přední střeše jsou umístěny dvě řady průduchů. Horní řada je umístěna v blízkosti hřebene, se silnou odsávací kapacitou, hlavně pro odvod horkého a vlhkého vzduchu ven. Spodní řada je nastavena ve výšce asi 1 metr od země na přední střeše, hlavně kvůli nasávání vzduchu: pokud je nastavení příliš vysoké, ovlivní to ventilační účinek, a pokud je nastaveno příliš nízko, je snadné, aby se studený vzduch na zemi nahnal přímo do skleníku, což by způsobilo „smetevý vítr“ , ovlivnilo růst broskvoní a ve vážných případech došlo k poškození chladem nebo mrazem. Proto je velmi důležité uchopit správnou výšku spodních výfukových otvorů. Horní a spodní řady větracích dvířek jsou tvořeny překrytím horních, středních a spodních fólií prošlupu dle výškových požadavků. Spodní film obvykle nemá mezeru mezi dvěma filmy. Pokud je třeba vzduch uvolnit, otevře se směrem nahoru ze švu mezi dvěma fóliemi a stane se z něj ventilační kanál. Objem vzduchu lze regulovat šířkou švu. Tato metoda ventilace, prošlupovací film se snadno nepoškodí, rychlost ventilace je rychlá a efekt ventilace je dobrý.
